Roháči
Trocha taxonomie...
říše Animalia - živočichové
kmen Arthropoda - členovci
třída Insecta - hmyz
řád Coleoptera - brouci
čeleď Lucanidae - roháčovití
Autor: Radovan Španěl
Roháči jsou brouci z čeledi Lucanidae, česky také roháčovití. Na celém světě, od Ameriky, přes Evropu až po Austrálii se vyskytuje neuvěřitelných 1800 popsaných druhů těchto brouků různých barev, velikostí a tvarů. Pro informaci, pro rok 2020 se v českých chovech nachází přibližně 20 druhů roháčů, mezi nimi i některé vzácnější.
Pokud si představíme roháče, jedním z ukázkových je český Lucanus cervus, česky roháč obecný, který si pro svou velikost vysloužil titul největšího brouka Evropy. Většina z nás si při vyslovení slova roháč představí právě velkého samce tohoto brouka, s hrůzou nahánějícími kusadly; samice je však méně výrazná. Postrádá totiž samčí mohutná kusadla, a je tak o značnou část délky menší než samec. Namísto nich se má menší, avšak mnohem silnější kusadla, určená k vykousávání dřeva.
Samec i samice Lucanus cervus mají tmavě kaštanové až tmavě červené zbarvení krovek a kusadel, přičemž zbytek těla je šedý až černý; barevně se tedy nejedná o nějak atraktivní brouky. Zdaleka to však neplatí pro celou čeleď roháčovitých; například australský roháč Phallacrognathus muelleri je překrásně duhově zbarvený - existují dokonce i šlechtěné formy s brouky fialovými.
Pokud se obrátíme s otázkou kusadel na samčí pohlaví, používají je především k bojům o samice, o potravu, mnohdy jsou dokonce schopni i chránit samotnou samici. Během soubojů mezi dvěma samci se snaží jeden druhého dostat mezi svá kusadla, sevřít a odhodit nepřítele stranou, což v přírodě bývá obyčejně z větve. Nejsilnější samci jsou proto zpravidla k nalezení v samé koruně stromu, kde se nachází i samičky a kde dochází ke kopulaci. Při soubojích se samci často vzájemně zraní, ať už kusadly, nebo pádem. Občas se dokonce stane, že agresivní samec napadne bezbrannou samici; u některých rodů jako například Dorcus je to dokonce poměrně běžné. U menších druhů se to neděje téměř nikdy, samozřejmě nic nemůžeme vyloučit, někteří samci jsou povahově agresivní a bojechtiví.
Kusadla roháčů jsou hlavním určovacím znakem; můžeme u nich pozorovat značnou variabilitu. Například indonéský roháč Cyclommatus metallifer finae má kusadla delší než vlastní tělo a dosahuje délky i přes 90 mm, zatímco samička jen asi 25 mm. Oproti tomu například český roháček kozlík, Dorcus parallelipipedus, má kusadla prakticky stejná u samce i samice a leckdy je problém od sebe pohlaví rozeznat.