Mecynorhina torquata

Kamerun, Uganda

Autor: Oto Petřík

Jednoznačně nejatraktivnější druh rodu a jeden z nejpočetnějších velkých zlatohlávků v evropských chovech. Chovají se dva poddruhy, M. torquata imaculicollis a M. torquata ugandensis. Oba dva poddruhy se vzájemně mohou křížit, a to i v přírodě, protože jejich lokality výskytu - nejvíce Kamerun a Uganda - se vzájemně překrývají.

První ze zmiňovaných je méně rozšířený v chovech, je celý zelený s bílým lemováním, které má různý rozsah, nikdy však nezaujímá takovou plochu jako např. u M. polyphemus. Druhý, jenž byl původně označován za samostatný druh, a ještě dnes ho můžeme najít jako Mecynorhina ugandensis, je mezi zlatohlávky absolutním hitem, a to díky jeho variabilitě zbarvení. Nalezneme jedince hnědé, oranžové, zelené, modré, černé a všemožné odstíny a kombinace těchto barev. Navíc mívá i tento poddruh bílé lemování, čímž se variabilita ještě zvyšuje. Za "nejprestižnější" je pak považováno zbarvení modré a modrofialové. Samci mají veliký ostrý roh se dvěma bočními tupými výrůstky a dosahují velikosti 65-85 mm, samice 50-65 mm.

Brouky chováme v párech nebo v malých skupinách s převahou samic. Jejich variabilita zbarvení je geneticky daná a lze je tedy šlechtit. Za tímto účelem lze chovat separovaně malé skupiny stejných barev po několik generací, a tak dosáhnout jednotného zbarvení dospělců. Larvy lze při dostatečné výživě a prostoru chovat po celou dobu vývoje pohromadě - nicméně je zkušenost, že pokud larvy chováme zprvu odděleně a později dáme dohromady, tak ke kanibalismu v jisté míře dochází. Společný chov přispívá k vitalitě larev a larvy mají přirozenou snahu se zakuklit v přibližně stejnou dobu. Přikrmujeme je hnojem, zeleninou, trouchem, granulemi nebo v malé míře i larvami menších druhů zlatohlávků. Je pro ně vhodná nižší teplota, asi 18-20 °C. Dosahují hmotnosti až 45 g a kuklí se volně v substrátu. Stádium larvy trvá poměrně dlouho, 9-10, vzácně až 14 měsíců. V kukle stráví brouk asi dva měsíce, poté ještě pár týdnů čeká v kokonu.