Kukla
Autor: Oto Petřík
Když je larva zlatohlávka třetího instaru dostatečně vykrmená, přestane přijímat potravu, změní barvu z bílé na žlutou a začne hledat vhodné místo k zakuklení. Často se nám proto může stát, že přistihneme larvu, jak rejdí po celém boxu, často i na povrchu substrátu - zejména v této době je proto důležité zabezpečit box proti jejich úniku. Nakonec si kolem sebe larva utvoří komůrku ze směsi substrátu a vlastních výkalů - tzv. kokon. Může tak učinit volně v substrátu, nebo kokon přilepit na nějaký předmět v substrátu, např. větev, kůru, kámen - často také lepí kokon na stěnu boxu (typické pro Mecynorhina polyphemus). To nám umožňuje dobře pozorovat vývoj larvy, kukly a konečně brouka uvnitř, aniž bychom narušili kokon a jeho mikroklima.
V kokonu se larva nějaký čas nehýbe, ale v jejích útrobách již probíhají rozsáhlé změny, které vyvrcholí svlečením kutikuly a odhalením struktury kukly, klidového stádia broučího vývoje, jenž je typickým znakem pro hmyz s proměnou dokonalou. Kukla již má všechny tvary dospělého brouka, lze u ní většinou na první pohled určit pohlaví a přibližnou velikost budoucího imaga. Končetiny má úhledně složené podél těla, hlavu svěšenou dolů. Jediný rozdíl představují krovky a křídla, které jsou zakrnělé, neboť je brouk formuje až po vyproštění z kukly.
Ačkoliv je kukla klidové stádium, reaguje na vnější podněty, jako je dotyk prstu, orosení nebo přílišné teplo, a sice kroucením zadečku. Kukla se tímto primitivním pohybem také dokáže otáčet v kokonu a pomáhat si tak v případě potřeby změny polohy. Tuto schopnost kukla ztrácí v posledních dnech před vylíhnutím, kdy už se vevnitř ocitá téměř dospělý brouk.
Kokon je nejlepší ponechat v substrátu přesně tam, kde ho larva utvořila. Pokud tak nemůžeme nebo nechceme učinit, přemístíme ho do jiného boxu - kritické je udržení stejných teplotních a vlhkostních podmínek, jaké měla larva v původním substrátu - i zde jsou ale četné výjimky. Kokon je nejlépe zahrabat těsně pod povrch a pravidelně rosit. Obecně platí, že pokud si nejsme jisti vlhkostí, je lepší nižší než vyšší. Pokud je kokon nalepen na stěně boxu, silně nedoporučuji s ním ani s okolním substrátem jakkoli manipulovat. Samozřejmě se nám ale může stát, že kokon omylem odlepíme od stěny a odhalíme vnitřek komůrky s nevyvinutou kuklou či dokonce ještě larvou. V té chvíli ještě není nic ztraceno, většinou postačí přitisknout kokon zpátky ke stěně, tak aby těsně přiléhal na plast, a mírně přitlačit okolní substrát, aby si udržel svoji polohu.
Larvy nosorožíků na rozdíl od zlatohlávků netvoří skutečný kokon, spíše udusávají substrát kolem sebe a tvoří tak nepříliš pevnou dutinu, a larvy roháčů netvoří kokon vůbec, pouze si vykousávají komůrku v trouchu. Většina chovatelů kukly z těchto nepravých kokonů vytahuje a umisťuje do umělých komůrek. Ty lze vyrobit z modelářské hmoty nebo i ruliček od toaletního papíru, podle velikosti druhu.
V kokonu setrvá larva v prepupálním stádium většinou okolo dvou týdnů, poté se svlékne ve vlastní kuklu. Stádium kukly trvá většinu 1,5-3 měsíce, v extrémních případech až šest měsíců.