Insektárium

Dospělé brouky je nutné chovat ve vyhovující chovné nádrži. Na místo nejsou brouci nijak nároční; pro nejmenší chované druhy postačí insektárium o rozměrech 20 x 20 x 20 cm. Obecně ale platí, že čím více místa brouci mají, tím lépe - to záleží většinou na prostředcích a prostoru chovatele. Ověřenou univerzální velikostí pro většinu běžných druhů je nádoba o přibližných rozměrech 30 x 30 x 30 cm. Pro veliké rody jako Mecynorhina, Goliathus, Xylotrupes, Megasoma apod. je samozřejmě nutná nádrž větší. Pokud bychom měli některý z těchto rozměrů oželet, rozhodně by to neměla být výška. Je to jednak z důvodu umístění vhodných "překážek" v insektáriu, po kterých brouci hojně lezou a je dobré jimi nešetřit, ale zejména kvůli dostatečné vrstvě substrátu, která by neměla být menší než 10 cm. Opět platí - větší brouk - více substrátu.

Nyní k samotnému typu insektária. Pokud se chceme brouky kochat v obývací stěně a dopřát jim trochu luxusu, je rozhodně vhodné sáhnout po nádrži skleněné. Většinou je postačující menší akvárium (výhodou je, že nemusí zcela těsnit, lze tedy využít i například akvárium vyřazené z akvaristické odchovny), které doplníme o vhodný kryt s větráním. Akvárium má ale dvě zásadní nevýhody, a sice špatnou přístupnost dovnitř - výměna krmení, čištění a přebírání substrátu přes strop akvária bývá krajně nepohodlná záležitost - a druhou, vážnější, a sice špatnou cirkulaci vzduchu. U rozměrnějších akvárií lze tento problém částečně obejít tím, že umístíte dva separované větrací otvory na opačné konce krytu a vytvoříte tím mírný průvan.

Dobrým větráním insektária zamezíme vzniku plísní a regulujeme vlhkost a výměnu čerstvého vzduchu a teplotu v nádrži. Také tím zabráníme orosení stěn insektária zevnitř. U hotových terárií je větrání obvykle řešeno plně dostačujícím plechovým páskem s otvory. U ručně zhotovené ventilace lze použít leckterý materiál, limitující je pouze dostatečná pevnost (zejména větší druhy brouků mají velkou sílu, roháči navíc kusadla) a velikost otvorů, aby brouci nemohli větracím otvorem utéct. Nabízí se děrovaný plech, síť proti hmyzu nebo libovolné jemné pletivo s velikostí ok kolem 1-2 mm. U plastových boxů lze s trochou šikovnosti také prostě vyvrtat otvory přímo do stěny či víka. Opět platí, že fantazii se meze nekladou.

Problém řeší už ve svém základu standardní terárium. Jeho výhodou je obvyklé umístění větracích mřížek ve více stěnách nádrže, čímž zajišťuje ideální cirkulaci vzduchu. Terária také disponují předními dvířky, která sice nepatrně zhoršují výhled na chovance, ale zato poskytují dokonale pohodlný přístup dovnitř. Nevýhoda terária spočívá v omezenosti mocnosti substrátu, který je přímo limitován výškou umístění předních dvířek nebo větracích mřížek. Při pořizování nádrže je tedy dobré na to myslet.

Pokud se rozhodnete chovat brouky ve větším počtu, kdy už se vám všechny nádrže nevejdou do jedné místnosti, je praktičtější přistoupit k plastovým boxům. Jejich nevýhodou je značně horší estetický dojem a snížená průhlednost stěny nádrže. Výhodou je nižší pořizovací cena, nižší hmotnost a možnost je v extrémních případech vršit na sebe (v takových situacích je ale třeba hlídat si větrání nádrží, které by mělo být výhradně boční). Plastové boxy jsou také mnohem praktičtější při přebírání substrátu, neboť je s nimi mnohem snazší manipulace.

Pro fajnšmekry je tu ještě jedna možnost, a sice výroba insektária na zakázku. Pokud chcete skloubit dohromady estetičnost a praktičnost insektária, je vhodné sáhnout po tzv. šuplíku. Ten funguje na stejném principu jako například výsuvné dno u klecí pro papoušky. Jedná se vlastně o box, ze zkušenosti nejlépe z plastu nebo plexiskla, který lze zasunout do dna nádrže ze přední strany. Je zcela vyplněn substrátem a značně vám ulehčí čištění a přebírání substrátu, protože nebudete muset hýbat s celou nádrží. To se vyplatí zejména u větších insektárií.