Dospělec
Autor: Oto Petřík
Když se dospělec vyprostí z pupální kutikuly, začne pumpovat vzduch do vzdušnicového systému krovek a křídel, čímž je natáhne a zformuje jejich konečnou podobu. V této fázi je velmi důležité s broukem ani kokonem nijak nemanipulovat, opačné konání téměř vždy vyústí v deformaci exoskeletu brouka, které v lepším případě skončí jeho zohyzděním, v horším případě smrtí brouka. Deformaci krovek může způsobit i příliš vysoká vlhkost kokonu.
Během několika desítek hodin chitinový krunýř brouka zcela vytvrdne. U brouků s rohem můžeme pozorovat jeho neobvyklý tvar, kdy např. u rodu Eudicella, jehož samci mají velký roh tvaru písmene Y, je v prvních týdnech ještě měkký výrůstek přitisklý těsně na hlavu, aby se brouk snáze pohyboval při tuhnutí v kokonu. Jednou z posledních fází morfologického dospívání je právě narovnání tohoto rohu dopředu.
Když brouk dostane svoji konečnou podobu, setrvává ještě několik týdnů až měsíců v kokonu. Většina druhů takto v přírodě čeká na období dešťů, kdy se kokon rozvlhčí a brouk se snadno dostane ven. Podobné podmínky jim můžeme zajistit jednoduše zvýšenou intenzitou rosení substrátu s kokony. Pokud necháme brouky samovolně vylézt, začnou téměř ihned aktivovat, přijímat potravu a zanedlouho se začnou i pářit. Pokud brouky vyprostíme z kokonu ručně a příliš brzy, brouk na nějakou dobu zaleze do substrátu a potravu přijímat nebude. Aktivovat začne většinou do pár týdnů.
Hlavní složku potravy dospělých brouků tvoří sladké ovoce. Nejoblíbenější je banán, ale můžeme předložit i meloun, jablko, jahody či hroznové víno. Důležitý je vysoký podíl cukru, volíme tedy co možná nejvíce zralé plody. Vhodný je i med, přírodní marmelády a sirupy, rozmočený třtinový cukr. Nevýhodou tohoto krmení je plesnivění a fakt, že funguje jako lákadlo na roztoče a octomilky.
Tomu se lze vyhnout prostřednictvím tzv. beetle jelly - želatinového krmiva vyvinutého speciálně pro brouky. Lze ji připravit poměrně snadno z nerafinovaného cukru, banánů, agaru v prášku a kyseliny sorbové, přičemž do jednoho litru vody nasypeme 20-30 g práškového agaru, 1 rozmixovaný banán a 300 g nerafinovaného hnědého cukru. Za stálého míchání na vařiči přidáme jednu kávovou lžičku kyseliny sorbové, která poslouží jako konzervant a zabrání vzniku plísní. Přivedeme k varu a po cca 1 minutě odkládáme z plotny. Nalijeme do zavařovacích sklenic nebo teplotně odolných plastových nádob a necháme ztuhnout v chladničce. Jakmile směs vytuhne, dostane typickou želatinovou konzistenci a může být podávána broukům. Lze samozřejmě namíchat různé příchutě, nemusíme se omezovat jen na banán.
Beetle jelly lze samozřejmě i koupit; jeho cena na burzách začíná už na nějakých deseti korunách a existuje nepřeberné množství příchutí, navíc v praktických malých krabičkách, které lze po odvíčkování ihned podávat broukům. Je ale třeba mít na paměti, že jelly nemůže nikdy zcela nahradit přirozenou broučí potravu, proto je dobré jelly střídat s ovocem, kdykoliv je to možné, nebo ho používat jen jako záložní možnost, když zrovna žádné ovoce není po ruce.
Krátce po samostatném opuštění kokonu se brouci začínají pářit. Samec při tomto aktu vyleze na samici, z posledního zadečkového článku vypudí penis a takřka ho zabodne do posledního zadečkového článku samice. Kopulace trvá často celé hodiny a samice většinou samce vozí na zádech. Samec k tomu bývá dobře přizpůsoben; u řady druhů můžeme pozorovat delší samčí přední končetiny s výraznými trny a výstupky na holeních, kterými se samec doslova zahákne za tělo samice, aby se na ní pohodlně udržel.
Většina brouků má denní aktivitu, která vrcholí buď v dopoledních nebo podvečerních hodinách. Mají ve zvyku následovat zdroj nejjasnějšího světla, takže často doráží na stěnu insektária, která je nasměrovaná k oknu. Ideální teplota pro většinu druhů je pokojová a obecně lze říci, že čím vyšší teplota, tím vyšší je i aktivita brouků, ale taky jim tím zkracujeme délku života. Při nižších teplotách se brouci mohou dožít vyššího věku, ale jejich aktivita je výrazně nižší.
Pohlaví je u naprosté většiny běžně chovaných brouků rozeznatelné na první pohled. Samci roháčů jsou odlišitelní od samic podle charakteristických zvětšených kusadel. Samci nosorožíků se pyšní mohutným rohem nebo dokonce více rohy a bývají mnohem větší než samice. Zlatohlávci roh mít můžou, ale nemusí. U druhů, které roh nemají (např. rod Chlorocala nebo Pachnoda) je pohlaví snadno rozeznatelné pomocí tzv. ventrální rýhy, což je podélná rýha na spodní straně zadečku brouků. Mají ji pouze samci, samičky mají zadeček plný.
Ačkoliv larvální stádium brouků trvá celé měsíce i roky, dospělý brouk žije většinou jen několik týdnů. Udává se univerzální životnost pro většinu druhů okolo třech až pěti měsíců, vzácně déle. Například v ČR rozšířený Protaetia cuprea se ale dožívá až dvaceti měsíců. Délka života záleží jednak na sexuální aktivitě dospělce, jednak na množství a kvalitě potravy.